SK Zlonice

            SOKOL JEDOMĚLICE   : SK ZLONICE       ( 1 : 1 )

                                 2             :         3

                                                       Kopecký Tomáš

                                                           Švarc Jakub

Novák Jakub ,                               Dominik Tauš ,                         Košťák Lukáš

                           Kubík Tomáš , Bakos Petr , Vimr Tomáš , Němec Petr

                                         Demeter Michal ,   Havrda Pavel

Střídání: Gil Martin , Karel Nagy

Branky : Pavel Havrda, Michal Demeter, Tomáš Vimr

DERBY NECHYBĚL NÁBOJ ANI DRAMATIČNOST

V pořadí již ke třetímu venkovnímu utkání z posledních 4 kol zajíždělo naše mužstvo k derby na hřiště Sokola Jedomělice. Každý si musel být vědomý, že nás zde nečeká lehký zápas. Domácí mužstvo, jež před sezónou ještě posílilo a které si ve svém prvním ročníku I. B třídy vedlo velmi důstojně, bylo pro toto utkání zcela jistě favoritem. Nejen, že disponuje dostatkem kvalitních borců, ale mohlo především čerpat z již nabytých zkušeností a svého menšího hřiště, na které si mnohá mužstva těžko zvykají. Toto derby nebylo rozhodně pro naše mužstvo žádnou odvetou za prohraný postupový zápas do okresního přeboru před 2 roky. Jednalo se jen o další z řady mistrovských utkání, v němž jsme se měli pokusit získat nějaké body. Úkolem našeho mužstva bylo eliminovat kanonýra Horáka a především střed hřiště. O tom, že hráči musí jezdit, jak se říká po zadku, nemusí být ani řeč. Před velmi slušnou diváckou kulisou nastupují oba aktéři k dnešnímu duelu, který vytrvale smáčí drobný déšť. Domácí se překvapivě nedostávají k obávanému tlaku. Hned v úvodu vystraší naše řady J. Novák, který při prvním domácím rozehrání zapomíná za svými zády mladého Horu, ale míč je naštěstí i pro tohoto hráče velmi dlouhý. Druhý moment přichází o několik minut později, kdy opět Novák volí velmi riskantní přihrávku až na našeho brankáře od postranní čáry z poloviny hřiště, ale Kopecký včasným výkopem hasí možné nebezpečí. Pro zbytek utkání se již Novák naštěstí vzpamatuje a odehraje až do svého nuceného střídání slušnou partii, byť opět má prsty v jedné z obdržených branek. Poté, co úvod nepřinesl ze strany domácích očekávaný tlak, se poprvé osměluje naše mužstvo. Havrda a po něm také Němec se teprve zastřelují. Oba hráči se dostávají za záda domácí obrany, ale buď volí nepřesnou nebo chybnou variantu zakončení. Demeter svou střelu až příliš ukvapí. Přesto je potěšitelné, že jsme si šance připravili a domácím naznačili, že to nebudou mít lehké. Odměnou za naši snahu byla 17. Minuta, kdy se na hranici velkého vápna uvolnil P. Havrda a svou „drtivou“ levačkou posílá míč přesně do pravého spodního rohu Cílkovi brány, vedeme 1 : 0. Teprve po této brance začínají domácí hrát a tlačit na pilu. Naše obrana však funguje dobře, několik střeleckých příležitostí obětavě blokujeme, s vysokými balóny si brankář Kopecký poradí boxováním. Největší nebezpečí domácích tkví ze standartních situací. Při trestném kopu Mrštiny chybí v cestě míče do sítě pouze centimetry. Další standartní situace zahrávané většinou na zadní tyč hledající především Horáka, jsou taktéž zažehnány. Na časomíře v té době svítí 43 minuta, když pro naše mužstvo přichází první smolná chvíle. Na vysoký balón směřující středem na naši branku vyskakuje Novák, ale je bohužel krátký a míč pouze prodlužuje za svá záda na domácího kanonýra Horáka, jehož nikdo z obou našich stoperů neobtěžuje a ten potvrzuje skutečnost, že do čeho kopne, to spadne do brány a nádherným volejem k protější pravé tyči srovnává stav na 1 : 1. V našich řadách nastává po obdržené brance panika, jež se promítá i do následné standartní situace – rohového kopu (neměl se vůbec kopat, míč evidentně do zámezí odehrál domácí Horák), kdy neuhlídáme opět Horáka a ten hlavou skóruje dvakrát bezprostředně po sobě. Naštěstí pro nás rozhodčí píská faul střelce na našeho brankáře a gól není uznán. Vzápětí je poločas ukončen a mužstva odchází do kabin.

Druhý poločas překvapivě přináší naši převahu a to zejména tu střeleckou. V úvodu nás sice opět vystraší jeden z našich hráčů, tentokrát je to T. Vimr, který dvakrát za sebou zbytečně kličkuje, přichází o míč, ale domácí střílí v obou případech vedle. Jestliže jsem zmínil střeleckou převahu (měla teprve přijít), pak ta herní se usadila na domácí kopačky. Našim hráčům se nedařilo držet a zejména přesně rozehrávat míče. V té době to bylo spíše o bojovnosti. Naštěstí pro nás v tu dobu chyboval jeden z domácích obránců, jež si počínal nedůrazně při kontrole dlouhého míče, který důsledně sledoval M. Demeter a byl po kiksu odměněn v podobě sólíčka na brankáře, které s přehledem proměnil 2 : 1 pro naše mužstvo. Pak již přišel festival neproměněných šancí našich hráčů, který stál všechny přítomné mnohé nervy, neboť se jednalo o 100% šance na zakončení a při jejich úspěšném zakončení mohl být zbytek utkání pro naše mužstvo pouhou formalitou. Nestalo se však a tak jsme trnuli až do samotného konce. Po úspěšném vysunutí P. Bakose tento postupuje po pravé straně až k brankové čáře, kde míč zasekává a posílá jej před branku na nabíhajícího P. Havrdu, ten pálí snad 1 m před malým vápnem, ale bohužel není dostatečně důrazný a domácí Cílek se poprvé vyznamenává a míč instinktivně vyráží nad branku. Střídáme a do hry přichází M. Gil, který se vzápětí může stát žolíkem, když postupuje zcela osamocen na domácího golmana ale v zakončení selže a trefuje pouze Cílka. Jak se nakládá s podobnými příležitostmi, má o nedlouho šanci ukázat zkušený P. Havrda, jež stejně jako Martin, postupuje opět v sólo nájezdu na brankáře, ale jeho zakončení je kopií prvního.

Člověka v tu chvíli napadne, zda se nepotvrdí stará pravda „ Nedáš, dostaneš „ nebo, že za neproměněné šance přijde trest. Domácí ožívají a přikovají nás před naší šestnáctku, kde se musíme bránit nájezdům a sérii rohových a posléze i trestných kopů. Vše odvracíme s vypětím všech sil, ale pouze odvracíme, nejsme totiž schopni míč více udržet na kopačkách a hru zklidnit. Navíc musíme nuceně střídat zraněného Nováka za K. Nagyho. Paradoxem všeho je, že v době největšího tlaku nám vychází brejk po levé straně, kdy po křídle uniká T. Kubík až do velkého vápna, kde nachází T. Vimra, který si míč ještě přisune a pak jej po zemi posílá potřetí do sítě, vedeme 3 : 1. Pro Tomáše to byla jistá satisfakce za dnešní né až tak povedený zápas, neboť až nečekaně kazil přihrávané míče. V samotné radosti zapomínáme , že již byla zahájena hra, čehož Jedomělice využívají k okamžité zteči naší branky a z té vytěží rohový kop, který následně proměňují ve snižující branku Charváta 2 : 3. Opět trestuhodně neprokrytá standartní situace. Drama vrcholí, pro diváka jistě pěkná podívaná ale pro trenéry náběh na infarkt a dalších pár šedin. Když se pak ozve závěrečný hnizd rozhodčího můžeme slavit dost nečekané vítězství. Vzhledem k průběhu utkání je však myslím si zasloužené. Naše mužstvo mělo rozhodně více brankových příležitostí, byť je výsledek těsný, je spravedlivý. Neproměňování podobných střeleckých parket by nás však v jiném utkání mohlo velmi velmi mrzet, je až trestuhodné s nimi takto naložit. Fotbalový bůh byl tentokrát s námi.

S námi byli i naši fanoušci. Já i hráči jsme velmi rádi, že je máme za svými zády. Bohužel i tentokrát se mezi nimi našli tací, kteří nešetřili vulgarismy a urážkami na adresu rozhodčích či soupeřů. Chápu, že se jednalo o derby dvou sousedů, ale nikdo by neměl sousedovi ukazovat, co je za hulváta a navíc ho ponižovat (vždyť jsme sakra sousedé!) Některé excesy byly skutečně příliš. Rozhodčí??? - z pohledu lavičky odvedl „dobrý“ výkon, nikomu záměrně nestranil, nikoho nepoškodil. Ať pískl, co pískl, vyvolalo to zbytečnou bouři a vlnu emocí.

Vy slušní fanoušci umravněte ty stále řvoucí a nevhodně se chovající - poškozuje to nás všechny.   Děkuji.

                                                              Trenér : Tomáš Smetana